Reklama
 
Blog | Eva Vrzalova

Dosud neobjevená cesta, jak zaručeně zvýšit HDP a odvrátit konec civilizace

Přestože málokdo z nás tuší, co přesně se za zkratkou HDP skrývá, jeho růst či pokles a především prezentace výsledku v médiích ovlivňuje náš názor na budoucnost. Je to správné? 

Všichni jsou nešťastní, když HDP klesá – ekonomové, politici, spotřebitelé, ale i ti, kteří sice jen mlhavě tuší, co přesně zkratka HDP znamená, ale podle toho, jak se všichni tváří, jsou si jisti, že je něco špatně, určitě to jde s civilizací z kopce a apokalypsa tu bude co nevidět. Novým sportem posledních několika let je navíc porovnávání růstu HDP mezi státy v Evropě, jehož výsledky stačí k tomu, aby se v našich očích přesunulo pár států na jih od Čech a Moravy z kolonky “ráj na zemi” do kolonky “rozvojová země”.

 Navrhuji proto opatření, které zajistí, aby HDP každý rok zaručeně rostlo, zajistilo celkový optimismus politiků i veřejnosti a zrušilo blbou náladu, která tady už od Havla vládne. Stačí jediné – každý rok prodloužit o pár dní. Nechce to moc, podle mých výpočtů prodloužení od deset dní úplně stačí, takže například rok 2015 by končil 41. prosince, v roce 2016 by byl poslední den 51. prosinec a za další dva roky už by mohl přibýt po prosinci nový měsíc, jehož název by mohl národ zvolit v referendu, ať mají konečně lidé pocit, že mohou něco podstatného ovlivnit.

 Za předpokladu, že se každý den vytvoří zhruba stejně velká část HDP, pak prostým přičtením deseti dnů bude HDP nového roku minimálně o 2,7% vyšší než bylo rok předchozí – což už je údaj, který by kdykoliv po roce 2008 zajistil radostné odlesky dokonce i v zasmušilých očích Miroslava Kalouska.

Reklama

 Může mít někdo něco proti změně kalendáře? Myslím, že ne. Zeměkoule se otáčí ve vesmíru miliardy let a zatím ani Hubblův teleskop neobjevil nikoho, kdo by bedlivě sledoval, kolik let na Zemi uběhlo a mohl by si tak stěžovat na změny pořádku. Můžete snad namítnout, že se nám v mírném pásmu takto po několika letech a skocích přesune jaro do léta, léto do podzimu a podzim do zimy, ale říkám si, že počasí si dělá stejně co chce i teď a tak nám to může být jedno a pranostiky už stejně nikdo v době meteorologického modelu Aladin nepotřebuje.

 Kdybychom měřili naši životní úroveň a štěstí jinak a porovnávali se s ostatními státy třeba počtem lidí, kteří ročně zemřou hlady, počtem invalidů, kteří žebrají, aby přežili, počtem dětí, které nemohou jet kvůli nedostatku peněz v rodině ani jednou za rok na školní výlet nebo počtem důchodců, kteří se rozhodnou zemřít, aby nebyli dětem finančně na obtíž, byla by cesta ke zlepšení složitější – museli bychom přestat hledat lepší budoucnost v porovnávání čísel a něco podstatného pro tyto lidi udělat. Naštěstí nám díky HDP pro zlepšení našich životních vyhlídek, zavedení všeobecného optimismu a odvrácení konce civilizace stačí pouhá změna kalendáře.